Nikolaj Gumiljov
Déšť

Jsou okna deštěm zastříkaná
        
a za nimi v kapkách se mihá svět,

nic nezvadlo — všecka místa známá
        
si zachovala svůj starý vzhled.

Jen zeleň jedovatější se stala
        
skoro jak rozlitá skalice,

by ostřej se na ní rýsovala

        krvavých růží kytice.

Vesele v loužích pleskají kapky,

        jich mumlání jako žalmy zní,

jak mnišek udýchané hlásky
        
při pobožnosti večerní.

Buď sláva nebi ve mracích černých
        
jak jarní řeka — i ryby v ní jsou,

to v lijáku horských stromů kmeny

        se kmitají vodou zkalenou.

V mrtvých tůních čarovných mlýnů

        řehtají koně splašené,

a duši, té nešťastné zajatkyni,
        je zas lehko a blaženě.

Marie Marčanová

(Nikolay Gumilev`s site)