Nikolaj Gumiljov
Perseus
Mus láska dávno patřilo mu,
rek světlý, plný mladých sil,
on strašnou medusinu hlavu
železnou rukou uchopil.
A vůbec ani nezahlédl,
on se svou duší bouřlivou,
jak krásné a jak lidsky něžné
dřív strašné oči nyní jsou,
ta tvář teď krásná, umučená,
jež protrpěla celý věk...
Chlapecká bujnost konce nemá
a mládí nezná překážek.
Tam nahá Andromeda čeká
a drak se svíjí.... Tam, ach, tam,
vítězství v patách za ním spěchá,
je okřídlené jako on sám.
Marie Marčanová
(Nikolay Gumilev`s site)
Николай Гумилёв
Персей. Скульптура Кановы
Его издавна любят музы,
Он юный, светлый, он герой,
Он поднял голову Медузы
Стальной, стремительной рукой.
И не увидит он, конечно,
Он, в чьей душе всегда гроза,
Как хороши, как человечны
Когда-то страшные глаза,
Черты измученного болью,
Теперь прекрасного лица…
— Мальчишескому своеволью
Нет ни преграды, ни конца.
Вон ждет нагая Андромеда,
Пред ней свивается дракон,
Туда, туда, за ним победа
Летит, крылатая, как он.