Nikolaj Gumiljov
Perseus

Mus láska dávno patřilo mu,

rek světlý, plný mladých sil,

on strašnou medusinu hlavu

železnou rukou uchopil.

A vůbec ani nezahlédl,

on se svou duší bouřlivou,

jak krásné a jak lidsky něžné
dřív strašné oči nyní jsou,

ta tvář teď krásná, umučená,
jež protrpěla celý věk...
Chlapecká bujnost konce nemá

a mládí nezná překážek.

Tam nahá Andromeda čeká

a drak se svíjí.... Tam, ach, tam,
vítězství v patách za ním spěchá,

je okřídlené jako on sám.
Marie Marčanová
(Nikolay Gumilev`s site)

Николай Гумилёв
Персей. Скульптура Кановы

Его издавна любят музы,
Он юный, светлый, он герой,
Он поднял голову Медузы
Стальной, стремительной рукой.

И не увидит он, конечно,
Он, в чьей душе всегда гроза,
Как хороши, как человечны
Когда-то страшные глаза,

Черты измученного болью,
Теперь прекрасного лица…
— Мальчишескому своеволью
Нет ни преграды, ни конца.

Вон ждет нагая Андромеда,
Пред ней свивается дракон,
Туда, туда, за ним победа
Летит, крылатая, как он.

Стихотворение Николая Гумилёва «Персей. Скульптура Кановы» на чешском.
(Nikolay Gumilev in czech).

In other languages

All translations of this poem →