Nikolaj Gumiljov
Dětství

Na lukách s vůní medovou
já v dětství tak šťasten byl,
v pasekách s trávou vysokou,
že býk se do ní skryl.

Tu volal každý keř u cesty:
«Pojď, spolu si pohrajem.
Opatrně mne obejdi
a uvidíš, kdo vlastně jsem.»

Jen divoký vítr podzimní
často hru překazil nám,
srdce mi tlouklo blaženě,
já věřil, že umírám.

Ne sám, se mnou druh, tak drahý mi,
devětsil, lopucha s ním.
A za nebesy dálnými
že všemu porozumím.

A proto mám rád bitev rozmary,
hrom děl když k útoku řve,
že lidská krev není mi světější,
než trav šťávy smaragdové.

Marie Marčanová
(Nikolay Gumilev`s site)

Николай Гумилёв
Детство

Я ребенком любил большие,
Медом пахнущие луга,
Перелески, травы сухие
И меж трав бычачьи рога.

Каждый пыльный куст придорожный
Мне кричал: «Я шучу с тобой,
Обойди меня осторожно
И узнаешь, кто я такой!»

Только, дикий ветер осенний,
Прошумев, прекращал игру, —
Сердце билось еще блаженней,
И я верил, что я умру

Не один, — с моими друзьями.
С мать-и-мачехой, с лопухом.
И за дальними небесами
Догадаюсь вдруг обо всем.

Я за то и люблю затеи
Грозовых военных забав,
Что людская кровь не святее
Изумрудного сока трав.

Стихотворение Николая Гумилёва «Детство» на чешском.
(Nikolay Gumilev in czech).

In other languages

All translations of this poem →