Nikolaj Gumiljov
Muzik

V ohromných močálech, v houští,
nad řekou olověnou,
v zarostlých, temných srubech
podivní mužíci jsou.

Vyjde on neschůdnou cestou,
kde trávy se rozběhly v dál,
by uslyšel Striboha křiky
a zvěstem naslouchal.

S upřeným do dálky zrakem
jde tudy Pečeněh...
Vlhkostí plazů to páchne
u vysychajících řek.

Jde mužík, mošnu nese,
jde lesní cestičkou,
zpívá si táhle a tiše
svou čtveráckou písničku.

Jde cestou, kde světlo i mraky,
zbojnický v polích svist,
spory a krvavé rvačky
v krčmách zapadlých míst.

Jde a jde k hlavnímu městu
a vejde až v samý hrad,
a carevnu veliké Rusi
on dovede očarovat

pohledem, úsměvem dětským,
řečí svou darebnou,
na junácké hrudi se leskne
pod selskou halenou.

Proč nepohnuly se samy
a nespadly tenkrát již,
kříž na Izákovském chrámě,
na Kazaňském soboru kříž?

Poplach a křik městem běží,
zdi chvějí se v rachotu děl,
město jak lvice se ježí,
když lvíčata bys jí vzít chtěl.

«Pravoslavní, jen spalte
mou mrtvolu na mostě v tmě,
pak větrům popel můj dejte,
kdo se mne zastane?

Mnoho nás v divokém kraji,
kde chudí mužíci jsou,
krok jejich radostný slyším,
jak po vašich cestách jdou.»

Marie Marčanová