Nikolaj Gumiljov
Té, jež rozsévá hvězdy

Ty nejsi vždy tak cizí, vzdálená,
jak teď, když nechceš se tu ke mně znát,

a tiše, tiše, jako ve snu jen
přicházíš někdy ke mně v šťastný den.

Kadeře husté stíní čela klid
a já je nesmím ani políbit,

a velké oči ke mně hovoří,
svit luny magické v nich zahoří.

Tys něžný druh i nelítostný sok,
jak blahoslaven je tvůj každý krok.

Jdeš, jak bys šlapala po srdci mém,
rozséváš hvězdy každým kročejem.

Já nevím, kdes je vzala, jen se ptám,
čím záříš tak, že oči zavírám,

že ten, komu tě osud poznat dal,
už nemá, co by v světě miloval?
Marie Marčanová
(Nikolay Gumilev`s site)

Николай Гумилёв
Рассыпающая звезды

Не всегда чужда ты и горда
И меня не хочешь не всегда,

Тихо, тихо, нежно, как во сне,
Иногда приходишь ты ко мне.

Надо лбом твоим густая прядь,
Мне нельзя ее поцеловать,

И глаза большие зажжены
Светами магической луны.

Нежный друг мой, беспощадный враг,
Так благословен твой каждый шаг,

Словно по сердцу ступаешь ты,
Рассыпая звезды и цветы.

Я не знаю, где ты их взяла,
Только отчего ты так светла

И тому, кто мог с тобой побыть,
На земле уж нечего любить?

Стихотворение Николая Гумилёва «Рассыпающая звезды» на чешском.
(Nikolay Gumilev in czech).

In other languages

All translations of this poem →