Nesmazatelně psán v mém osudu
rys dětských úst a dívčí pohled smělý,
a proto myslit, mluvit jinak nebudu
než v rytmech, jež by o tom vyprávěly.
A cítím pohyb, moře ohromné
jak houpá se — je měsíc k sobě táhne,
i sněmy hvězd, z nichž každá cestou jde,
kterou jí předurčily věky dávné.
Ó kdybys byla se mnou na vždycky,
ty, skutečná a šťastně usměvavá,
svou nohou stoupl bych na hvězdy zářící
a slunce na ústa bych líbal žhavá.
Неизгладимы, нет, в моей судьбе
Твой детский рот и смелый взор девический,
Вот почему, мечтая о тебе,
Я говорю и думаю ритмически.
Я чувствую огромные моря,
Колеблемые лунным притяжением,
И сонмы звезд, что движутся горя,
От века предназначенным движеньем.
О, если б ты всегда была со мной,
Улыбчиво-благая, настоящая,
На звезды я бы мог ступить пятой
И солнце б целовал в уста горящие.