Nikolaj Gumiljov
Semiramis

Můj osud závidí mi mnohý vládce světa,
i božstva sem se sklání,
nad sloupy z mramoru mých sadů ráj zde zkvétá
pod žhavou nebes bání.

Zde háje stinné jsou i růží vonných sady,
i cisterny jsou chladné,
ryb zlatých, tanečnic i moudrých mágů řady,
jichž ruka živlům vládne.

Vše láká, těší mne, vše jasné a tak blízké,
vše rozkoš tišin skrývá,

však v každé půlnoci tvář luny strašně nízko

sem upřeně se dívá.

A v hrůze smrtelné před luny bledou lící,

jež síť svou přede jemnou,

s té výše chtěla bych, kde sady mé jsou snící,

se vrhnout v propast temnou.

Marie Marčanová

(Nikolay Gumilev`s site)